Žoldnéř je označení pro bojovníka, který svoji vojenskou službu nevykonává z přirozené, zvykové a nebo zákonné povinnosti nebo ze závazku k nějakému politickému či ideologickému programu. Žoldnéři se účastní boje bez zřetele osobního zájmu výsledku boje ale na základě poskytnutí materiálových výhod nebo za finanční náhradu (žold).

Žoldnéři se objevili již ve starověkých státních útvarech. Dodavatelem žoldnéřů pro vojska řady východní despocie se stalo zejména Řecko. Na žoldnéřském základě byla v období císařství postavena i armáda Říma. Po rozpadu římské říše najímala velké kontingenty žoldnéřů také Byzanc. Zcela odlišná situace byla ve středověké Evropě, kdy systém feudálních vztahů a feudálních vojenství žoldnéřství prakticky vylučovalo. Námezdní vojáci se začali objevovat od 12. století v oblastech, kde vyspělejší ekonomika nájem žoldnéřů umožnila (Středomoří). Rozvoj výrobních sil postupně uvolnil v některých částech Evropy velké počty lidí, kteří mohli nabídnout své vojenské služby velkým feudálům.

Až do 15. století převládali tzv. rytířští žoldnéři, tj. feudálové, kteří se dávali najímat i se svým ozbrojeným doprovodem a bojovali jako těžkooděná jízda. Své žoldnéře najímala i města, nejprve na policejní a strážní službu, později ve velkém množství jako náhradu za městskou milici. Změny ve vojensky podmíněném vojenství českých husitů a Švýcarů vedly postupně k vytváření čistě žoldnéřských armád v 16. a 17. století. Ve většině států bylo žoldnéřství nahrazeno od 19. století povinnou vojenskou službou.

Žold je slovo pocházející z antických dob jako označení pro plat, který byl vyplácen za vojenskou službu (lat. solidus). Tolik encyklopedie