Žoldnéř je označení pro bojovníka, který svoji vojenskou
službu nevykonává z přirozené, zvykové a nebo zákonné
povinnosti nebo ze závazku k nějakému politickému či
ideologickému programu. Žoldnéři se účastní boje bez
zřetele osobního zájmu výsledku boje ale na základě
poskytnutí materiálových výhod nebo za finanční náhradu
(žold).
Žoldnéři se objevili již ve starověkých státních
útvarech. Dodavatelem žoldnéřů pro vojska řady východní
despocie se stalo zejména Řecko. Na žoldnéřském základě
byla v období císařství postavena i armáda Říma. Po
rozpadu římské říše najímala velké kontingenty žoldnéřů
také Byzanc. Zcela odlišná situace byla ve středověké
Evropě, kdy systém feudálních vztahů a feudálních
vojenství žoldnéřství prakticky vylučovalo. Námezdní
vojáci se začali objevovat od 12. století v oblastech,
kde vyspělejší ekonomika nájem žoldnéřů umožnila
(Středomoří). Rozvoj výrobních sil postupně uvolnil v
některých částech Evropy velké počty lidí, kteří mohli
nabídnout své vojenské služby velkým feudálům.
Až do
15. století převládali tzv. rytířští žoldnéři, tj.
feudálové, kteří se dávali najímat i se svým ozbrojeným
doprovodem a bojovali jako těžkooděná jízda. Své
žoldnéře najímala i města, nejprve na policejní a
strážní službu, později ve velkém množství jako náhradu
za městskou milici. Změny ve vojensky podmíněném
vojenství českých husitů a Švýcarů vedly postupně k
vytváření čistě žoldnéřských armád v 16. a 17. století.
Ve většině států bylo žoldnéřství nahrazeno od 19.
století povinnou vojenskou službou.
Žold
je slovo pocházející z antických dob jako označení pro
plat, který byl vyplácen za vojenskou službu (lat.
solidus). Tolik encyklopedie
|